JSEM CELISTVÁ

Tak teď už vím, jaké to je, když mě někdo rozebere na kousíčky a poskládá zpět. Kousíčky jsou všechny, nic mi nechybí. Všechny naše zkušenosti, vzpomínky ve vědomí i nevědomí k nám patří.  Jsem celistvá, ale mozaika je jiná. Dnes jsem s provedením Petra vykročila na cestu do minulosti, na cestu k sobě. A hned velký val vzpomínek na nás čekal doslova za rohem prvního života. Teď vidím první vrstvu zřetelně, konečně začínám některým věcem, které se dějí dnes a zejména vztahům rozumět. „Přišla jste tak za minutu dvanáct…“  tik tak… tik .. hodiny běží pozpátku, ocitáme se na prahu 40-tých let. Lidice…bohužel…

Dnes ráno mi dala kolegyňka v kuchyňce do rukou malý průhledný pytlíček. Byla na skok ve své zemi dole na jihu u moře. Přinesla mi kus své země. „Tohle je zvláštní kus hory moje milá. Prý přináší lásku, myslím, že ji budeš hodně potřebovat. A taky odpuštění“.

Petr mi o asi o hodinu později v konzultaci klade na srdce, jak významné a důležité pro další cestu je odpustit především sama sobě. „Tam to začíná, odpusťte si“.

Jdu po konzultaci s Petrem rozpálenou ulicí. Úplně cítím, jak jsem ještě jednou nohou v minulosti. Jako bych byla ve dvou časoprostorových rovinách. Jsem to já, zároveň Petr odhalil závoj něčeho, na čem budu muset velice intenzivně pracovat. Nákup v hlubokém zamyšlení. „To je znamení“ paní u pokladny se na mě dívá „Prosím?“ nechápu… „No, je 13:14 a ta cena je 1314, stejně jako moje osobní číslo, tak si myslím, že je to znamení a obě bychom si mohly něco přát.“  Přeji si. Přeji si, abych dokázala odpustit sobě, i těm druhým. Abych našla sílu, protože pak, a tím jsem si jista, budu moc jít dál do minulosti, ale zároveň vyběhnu k budoucnosti… tik… tak… a už nebude za minutu dvanáct.