JSEM VDĚČNÁ

Petře jsem velice ráda, že Vás (ač takto neosobně) znám. Velice často mi mluvíte z duše, velice často ji umíte pohladit a velice často umíte z ní vynést na povrch i to, co bych raději nechala spát, přesto i za to jsem vděčná a děkuji.

Na mé cestě si troufám říct, že se sem tam dotknu závanu červené nitky z mých minulých životů a říkám si – asi bych neměla odvahu odkrýt ten závoj zcela, s Vámi bych se ale nebála ničeho.

Přesto tento komentář píši především jako poděkování Vám, tomu, co pro nás všechny děláte, čím pro mnoho z nás jste.